Začnu dvěma upozorněními: zaprvé, místy budu používat anglické výrazy, protože osobní rozvoj je disciplína, v jejímž slovníku se jich vyskytuje spousta a jen velmi špatně se překládají. A zadruhé, ačkoli budu mluvit o konkrétních lidech, nebudu používat jejich pravá jména ani fotografie.
Tomáš Baťa kdysi řekl, že největší odvaha je odvaha změnit sám sebe. Jako v mnoha dalších věcech měl už před 100 lety pravdu. Asi netušil, jak to bude i dnes (nebo právě dnes) relevantní. „Tak dlouho jsem pracoval na své identitě, na tom, kým jsem, a teď bych se měl měnit?“ To je častá úvaha a možná i postoj, se kterým se při své práci setkávám.
Rozkryji vám jeden příběh. Je to už 10 let, co jsem poprvé potkal podnikatele, spisovatele a spíkra Chipa Conleyho. Bylo to na obří globální konferenci YPO v Singapuru. Na pódiu mluvil o tom, jak se v 52 letech (ve věku, kdy jeho čtyři kamarádi spáchali sebevraždu) rozhodl prodat síť svých hotelů a nastoupil do Airbnb do role mentora zakladatelů firmy. Také mluvil o svém plánu založit Modern Elder Academy (MEA) a o knize Wisdom at Work. K té se ještě vrátím.
Jeho idea MEA – The School of Midlife Wisdom – byla postavena na několika hypotézách. Jednou je, že žijeme déle a období, kterému říkáme střední věk, se stává nejdelší částí našeho života. Druhá stojí na myšlence, o níž psal už před lety Carl Gustav Jung a která říká, že střední věk je obdobím potřeby osobní transformace. Je to životní etapa se spoustou nástrah a nových otázek, takzvaný midlife se v ní pojí s mid-career. „Je mi padesát. Už jsem pracoval/a 25 let a asi ještě dalších 25 let budu. Je to začátek konce, nebo nová kapitola? Co když mi to všechno už nějak nedává smysl? Jak bude těchto dalších minimálně 25 let vypadat?“ Spoiler: určitě jinak než těch prvních 25 let.
Pro ty, kdo pochopí, že je třeba vzít život zpět do vlastních rukou, může být třetí životní kvartál nejkrásnějším obdobím. Mnoho lidí se však „zasekne“ v první polovině života a nechce ji opustit. Zuby nehty se drží starých návyků, postojů a mindsetu. A často to není příjemný pohled.
Tyto lidi vidím v korporacích, v politice, na klíčových pozicích a v rodinných firmách v roli majitelů. Robert Kegan, specialista na osobní rozvoj dospělých, uvádí, že až 60 procent lidí neprojde transformací (dle něj do vyššího stavu vědomí a bytí). Zůstanou „zaseknutí“ napořád.
V době, kdy jsem Chipa potkal poprvé, mi bylo 45 let a ne všemu, o čem mluvil, jsem zcela rozuměl. Lépe řečeno: rozuměl jsem tomu racionálně, nicméně ještě stále ne jako samotný aktér této hry, tedy někdo, kdo obdobím midlife prochází. Toto pochopení se dostavilo o trochu později. Přišel covid a také mnoho nových otázek, můj odchod z exekutivních pozic v korporaci, děti v pubertě a rovněž trochu turbulentní období jinak krásného vztahu s mou ženou.
V době pandemie jsem docela impulzivně odjel za Chipem (dodnes mým mentorem) na dvoutýdenní retreat do MEA v Baja California. Chip tam postavil úžasné retreat centrum u Atlantiku. Designem a kvalitou služeb nabízí pocit pětihvězdičkového hotelu, který je jako stvořený pro diskuse v kruhu lidí podobného věku a životních situací, pro odpočinek i osobní introspekci.
