Avšak místo toho, aby se tato iniciativa stala motorem rozvoje, uvázla na mrtvém bodě. Na jedné straně se management oficiálního zavedení AI obává, na straně druhé ji ale zaměstnanci už stejně neoficiálně využívají prostřednictvím volně dostupných nástrojů – a to pro firmu představuje obrovské riziko.
Atmosféra v zasedací místnosti vedení metalurgické společnosti Ferra byla nabitá nevyřčeným očekáváním. Generální ředitel Marek Rozbicki se rozhlédl po tvářích svých nejbližších spolupracovníků. „Nesmíme si dovolit zůstat pozadu,“ blesklo mu hlavou, zatímco pevně sevřel ruce na hraně stolu. Věděl, že jeho rozhodnutí vyvolá bouři – a že za ním nestojí ani tak pečlivá analýza, jako spíš všudypřítomný pocit, že vlak s nápisem AI co nevidět ujede. Vždyť dnes má téměř každý ředitel připravenou strategii pro využití umělé inteligence – nebo je alespoň přesvědčený, že ji má. Šlo o klasický syndrom FOMO (fear of missing out – strach, že něco uteče), který se v souvislosti s AI stal jedním z nejvýraznějších rysů současného trhu.
„Dámy a pánové, je to prosté. Musíme mít strategii pro AI,“ oznámil Marek nakonec. Jeho hlas měl znít rozhodně, ale náznak nejistoty v něm nešlo přeslechnout.
Nastalé ticho jako první prolomil ředitel IT a bezpečnosti Tomasz Kuszoń. Pro něj byla data posvátná a firemní servery vnímal coby pevnost, kterou střeží s nejvyšší ostražitostí. Markova slova mu proto zněla jako pozvánka pro nepřítele, aby se dostal rovnou za hradby.
„Marku, s veškerým respektem – není to tak jednoduché,“ začal klidně. „Říkáme: ,Chceme AI.‘ Ale já říkám: ,Nejprve musíme nastavit pravidla bezpečnosti.‘ Naše data jsou naše největší hodnota. Nemůžeme je jen tak předat řešením, nad nimiž nemáme kontrolu. Nemáme ani jasnou strategii práce s daty, většinu z nich navíc neuchováváme v cloudu. Bez toho z AI žádnou skutečnou hodnotu nezískáme. Jen se vystavíme obrovskému riziku!“ zakončil důrazně.
Do debaty se vložila finanční ředitelka Ewa Fisiecki: „Tomaszi, chápu tvé obavy o bezpečnost. Marku, chápu tlak, pod nímž jsi. Ale já to musím přepočítat na peníze. A Tomasz má pravdu – nejsme připraveni. Abychom se připravili, musíme se vrátit o tři kroky zpět. To znamená obrovské investice. Zaprvé do datové infrastruktury, zadruhé do cloudu a zatřetí do nových systémů. Teprve pak se můžeme vůbec bavit o zavádění AI. Ten plán, který před námi leží, připomíná seznam přání s hokejkou na konci: tři roky investujeme a pak najednou zázračně ovládneme trh. To je korporátní fantazie. A já se ptám: ‚Kdy se nám to začne vracet?‘ Protože zatím vidím hlavně náklady, jež bude těžké obhájit, zatímco přínosy jsou jen nejasným příslibem,“ uzavřela skepticky.
Marek si povzdechl. Jeho počáteční nadšení se během jednání beze zbytku vytratilo. Na jedné straně tlak trhu, na druhé neproniknutelná hradba bezpečnostních a finančních obav. Byli v pasti.
Zjevné i skryté obavy
Po týdnech bezvýsledných debat, které jen prohlubovaly rozpor mezi Markovou vizí a pragmatismem jeho ředitelů, se vedení firmy Ferra rozhodlo přizvat externího konzultanta. Ten měl být nezávislým hlasem rozumu – někým, kdo už viděl desítky podobných situací a dovede ukázat reálné možnosti licencovaných a bezpečných nástrojů AI.