Dopaminový detox. Závislost na mobilních telefonech. Odvrácená strana sociálních sítí. Určitě jste už vícekrát slyšeli některou z těchto vět. Na jedné straně vidíme, jak chytré telefony změnily náš každodenní život, na straně druhé však stále úplně nerozumíme tomu, jak náš mozek na tyto podněty reaguje. Nicméně cítíme, že sport, meditace nebo klid dokážou zlepšit naši koncentraci a fungování.

Co vlastně je ten tak často zmiňovaný „dopamin“? Jakou roli hraje v našem mozku? A co můžeme udělat, abychom ho co nejlépe využili? Na sedm klíčových otázek odpovídá neurobioložka Dominika Fričová, která je rovněž aktivní sportovkyní, věnuje se triatlonu.

Jak dopamin formuje naši motivaci a výkonnost? V čem se liší jeho působení při výkonech sportovce oproti fungování manažera?

Dopamin je klíčový neurotransmiter evolučně konzervovaného systému v mozku, který nám pomohl přežít: odměňovacího systému. Odměna byla motorem motivace a přežití. Dopamin a aktivace odměňovacího systému však fungují odlišně při fyzickém a mentálním výkonu. Sportovcům umožňují překonat fyzické limity. Každý tréninkový úspěch spouští uvolnění dopaminu. Oproti tomu ve světě manažerů je dopamin nástrojem kognitivní kontroly včetně udržování pracovní paměti, filtrování rušivých podnětů a strategického plánování. Někdo těchto kompetencí dosahuje snáze, pro jiného to bude obtížnější, což může záviset na zastoupení různých dopaminových receptorů v prefrontálním kortexu. Zatímco sportovec potřebuje „dopaminové špičky“ pro daný výkon, lídr vyžaduje stabilní „nízkofrekvenční“ aktivitu dopaminového odměňovacího systému pro dlouhodobou koncentraci.

Co se děje s naším dopaminovým systémem, když neustále saháme po mobilu nebo kontrolujeme sociální sítě? Jaké jsou důsledky pro naši schopnost soustředit se a vytrvat při dlouhodobých cílech? Jak se tento „mikrocyklus odměn“ liší od hlubších, dlouhodobějších forem spokojenosti, například z dokončení závodu či úspěšného projektu?

Ukázalo se, že neustálé kontrolování sociálních médií v mozku aktivuje nucleus accumbens, který je součástí odměňovacího systému, což vede k neuroadaptacím s důsledky, jako je například snížená hustota některých typů dopaminových receptorů v určitých částech mozku. Zní to kontraintuitivně, zřejmě bychom čekali, že když něco stále aktivujeme, bude toho víc. A v tom je krása lidského těla, které neustále odpovídá na změny, jimž je vystaveno. Máme-li tedy přebytek dopaminu, neurony začnou reagovat tím, že sníží počet dopaminových receptorů, protože nejsou potřebné. Když je dopamin vyplavován ve větší míře, stačí ke zpracování dopaminového signálu menší počet receptorů. Paradoxně, čím více okamžitých odměn přijímáme, tím méně jsme schopni cítit uspokojení z komplexních úkolů. Mozek se učí očekávat odměnu v sekundových intervalech, což rozbíjí přirozené načasování odměny, a tedy i její prožívání.