Je přechod na čtyřdenní pracovní týden skutečným trendem, či jen pozůstatkem pandemie, nebo dokonce nesplnitelnou vizí? Odpovědi na tyto otázky předkládá ekonomka a socioložka z Boston College Juliet B. Schor ve své nové knize Four Days a Week: The Life-Changing Solution for Reducing Employee Stress, Improving Well-Being, and Working Smarter.
Redakce MIT Sloan Management Review s Juliet B. Schor hovořila o tom, jak firmy dokážou kratší pracovní týden úspěšně zavést do praxe a proč se většina z nich rozhodla zůstat u něj dlouhodobě. Rozhovor byl redakčně zkrácen a upraven pro větší srozumitelnost.
Juliet B. Schor se svým týmem výzkumníků od roku 2022 pracuje na dosud nejrozsáhlejší studii čtyřdenního pracovního týdne. Ta sleduje 245 organizací a 8700 zaměstnanců napříč různými odvětvími, demografickými skupinami i zeměmi. Zmíněná kniha nyní shrnuje dosavadní zjištění výzkumu: čtyřdenní pracovní týden se ukazuje jako překvapivě životaschopný model, který přináší široké benefity jak zaměstnancům, tak zaměstnavatelům.
V USA uplynulo už 85 let od chvíle, kdy se stal standardem čtyřicetihodinový pětidenní pracovní týden. Proč si myslíte, že právě teď nastal čas na přechod ke čtyřdennímu?
Vnímám několik zásadních důvodů. Zaprvé, stejně jako kdysi při zavádění pětidenního pracovního týdne přichází i dnes iniciativa hlavně od zaměstnavatelů. Šance, že se změna skutečně prosadí, je tak vyšší, než kdyby tlak vycházel pouze od zaměstnanců. Druhým faktorem je rozvoj umělé inteligence. Technologie, které dokážou převzít velkou část práce, zpochybňují smysl striktně daných rozvrhů, protože ty naopak komplikují snahu udržet vysokou zaměstnanost v době, kdy AI zrychluje růst produktivity. A nakonec, mnoho lidí je dnes přetížených. Nejčastěji od zaměstnanců slyšíme větu: „Dva dny volna nestačí.“ Tento dojem nedostatku času je klíčový pro vznik pocitu, že svůj život nemají pod kontrolou a jejich pracovní režim není udržitelný. Firmy na to reagují – jednak proto, že je to správné, ale také proto, že stres, vyhoření nebo odchody zaměstnanců se přímo odrážejí na výsledcích.
Jaká jsou hlavní zjištění vašeho výzkumu a co vás nejvíce překvapilo?
Zjistili jsme, že výsledky zavedení čtyřdenního pracovního týdne jsou překvapivě konzistentní – a to po celé tři roky sledování napříč různými zeměmi a formami práce (hybridní, na dálku i přímo v kanceláři). Používaný model se označuje jako 100–80–100: zaměstnanci dostávají 100 procent mzdy, pracují 80 procent původní doby, ale musejí odvést 100 procent výkonu. Neočekává se, že si s tím jednotlivci poradí sami. Probíhá proces reorganizace práce, kdy se celá firma – ideálně s aktivním zapojením zaměstnanců – snaží odhalit, co zbytečně spotřebovává čas, a najít způsoby, jak dosáhnout stejného výsledku za kratší dobu.
