Vedou firmy v různých odvětvích, různých velikostí. Jedna je slovenským gigantem a největším výrobcem elektrické energie, druhá se pohybuje na knižním trhu a dělá vše pro to, aby lidé četli. Spojuje je ale jedna společná vlastnost – vášeň pro vzdělávání. A tuto vášeň předávají i svým lidem. Šéf Slovenských elektrární Branislav Strýček a CEO a spolumajitel Martinusu Michal Meško mají vlastní zkušenosti z elitních světových škol a pochopili, že investice do této oblasti jsou klíčové pro budoucí úspěchy jejich firem. A tak se je tam rozhodli uplatnit.

Oba se celý život vzděláváte a děláte hodně pro to, aby se vzdělávali i vaši lidé. Ve Slovenských elektrárních funguje SE Univerzita, v Martinusu Marvard. Stručná otázka: Proč to vlastně děláte?

Branislav Strýček: Někdy v roce 2018, když jsem nastoupil na pozici generálního ředitele Slovenských elektrární, jsme prováděli průzkum firemního klimatu a výsledek nebyl úplně uspokojivý – zaměstnanci byli demotivovaní. Nechtěl jsem pokračovat v atmosféře, kde lidé chodí do práce bez zájmu, i když v ní tráví velkou část života. V paměti mi utkvěla myšlenka Jacka Welche, legendárního šéfa General Electric. Když převzal firmu, která byla v podobné situaci jako Slovenské elektrárne, postavil školu a letiště a začal vzdělávat tisíce zaměstnanců. Věřil, že když lidé chápou, proč něco dělají, najdou si sami cestu, jak to udělat. A já tomu také naprosto věřím.

V každém z nás je touha po úspěchu, snaha něco dokázat – i v pracovním životě. Když lidem dáte odpověď na otázku „proč“, sami začnou hledat „jak“. Mám i druhý důvod, a ten je prostý – rád se bavím se vzdělanými a inteligentními lidmi. Proto chci, abychom i ve firmě, kde máme přes pět tisíc zaměstnanců, měli co nejvíce vzdělaných kolegů. Když jim něco vysvětlím, snáze je získám na svou stranu.

Michal Meško: U mě má motivace také dvě roviny. První je osobní – v roce 2019 jsem jel na větší kurz na Harvard, což bylo i vyústěním mé osobní krize. Pamatuji si přesně ten moment, kdy jsem si řekl: „Člověče, já pro tuto roli nejsem dobrý. Neumím svou práci vykonávat dobře.“ Cítil jsem se jako podvodník, imposter, měl jsem pocit, že jen předstírám. Ačkoli za tím bylo více faktorů, mnoho z nich jsem vnímal jako vlastní selhání. Tak jsem si řekl, že se zkusím posunout a něco s tím udělat. Ten Harvard byl částečně i můj sen, ale hlavně mě vždy bavilo učit se. Měl jsem v sobě zvídavost a touhu pochopit, jak věci fungují.