Co se v té době děje? Na co se do 40, respektive 50 let připravujeme? Co tím Jung myslel? A jak je to spojeno s učením a osobním rozvojem? Možná je odpověď částečně schovaná v jeho další citaci, kde říká, že odpoledne našeho života nemůžeme žít stejně jako jeho dopoledne. Dodává, že co bylo dopoledne pravda, je odpoledne často lež.

Věci, které nám dávaly smysl roky a desetiletí, ho najednou ztrácejí. To, co nás bavilo a motivovalo (doma, v práci…), nás bavit přestává. Co to je? To je právě střední věk, midlife, kdy něco končí a něco nového vzniká. Období, na něž nás nikdo nepřipravil.

Toto mezidobí mezi starým a novým může být bolavé. Pokud jím procházíte nevědomě na autopilota, možná nic nového a hezkého nevznikne. Midlife je nejdůležitější křižovatka života a týká se našeho fyzična a zdraví, naší psýché, kariéry, vztahů a v neposlední řadě právě hledání samotného smyslu našeho bytí.

Podle Roberta Kegana, který se zabýval vývojovou teorií dospělých, jen minimum lidí projde tímto obdobím progresivně (vs. regresivně), vývojově se posune na vyšší úroveň vědomí. Ta je vždy spojena se schopností přemístit věci z našeho podvědomí do vědomí. V tomto kontextu mluvíme o takzvaném vertikálním učení a růstu.

První polovina života je (především u mužů) o externí motivaci, výkonu, výsledku. Týká se to práce, sportu, ale třeba i sexu. Vytváříme si své strukturované ego. Jde nám hodně o to, jak nás vidí okolí. Mám dům, auto, jsem manažer, jezdím na super dovolenou. Mám ženu, děti. Zvenku všechno špígl nýgl.

Představte si ego a první polovinu života jako krásnou keramickou vázu. Druhá polovina života je o tom, co do ní dáme. Co tedy udělat pro to, aby byl náš život naplněný? Richard Rohr, který na Jungovu práci navazuje, mluví o potřebě přechodu od zaměření se na své ego a externo k zaměření se dovnitř.