Buď se přizpůsobíte, nebo z trhu zmizíte. A nestane se to kvůli umělé inteligenci ani konkurenci – ale kvůli demografii. Evropa, a s ní Polsko, Česko i Slovensko, stárne. Uchazečů o práci ubývá a firmy stále spoléhají na to, že problém vyřeší technologie.

Změna v demografické struktuře pracovního trhu by už neměla nikoho překvapovat. Talentů ubývá, zaměstnanci stárnou. Navíc se na jednom pracovišti brzy potká dokonce pět generací – baby boomeři, generace X, mileniálové a generace Z, ke které zanedlouho přibudou první zástupci generace alfa. Postupně tak vzniká situace, na niž už nestačí procesy ani systémy. A dokonce ji nevyřeší ani lidé, kteří ve firmách o náboru a rozvoji rozhodují.

Napětí s reálnou cenovkou

Témata související s rozdílností generací vyvolávají emoce, protože se dotýkají našich zvyků, představ o tom, co znamená práce, a také vnímání sebe navzájem. Starší manažeři mluví v souvislosti s mladšími o nedostatku loajality, mladší jim to oplácejí kritikou nedostatečné flexibility. Obě strany mají svou pravdu, ale pokud se nenaučí vzájemně si porozumět, firmy na to reálně doplatí.

Generační rozdíly nejsou jen tématem pro HR oddělení. Představují konkrétní náklady – na nábor, zaškolení, ztrátu know-how i zpomalení rozhodovacích procesů. Napětí mezi týmy snižuje morálku i angažovanost. Proto má smysl řešit tyto problémy dřív, než se stanou zdrojem konfliktů. Ušetří to čas, peníze i energii celých týmů.

Kde se tyto rozdíly mohou projevit? Například ve zpětné vazbě. Mladší ji chtějí rychle a často, starší preferují méně častou, ale konkrétní. Nebo další příklad: na to, jak vypadá náš pracovní den, chceme mít vliv všichni – každý si ho ale představujeme jinak. I flexibilita znamená pro každého něco jiného, pro jedny jde o práci na dálku, pro druhé o možnost výběru projektů nebo pracovní doby.