Není pochyb o tom, že umělá inteligence změní konkurenční prostředí v podnikání. AI zefektivní obchodní procesy, zvýší produktivitu lidí, nově definuje nejcennější dovednosti a odemkne potenciál ukrytý v datech. Stejně tak je nesporné, že AI bude neúprosně postupovat a stávat se stále schopnější – a to závratnou rychlostí.

AI však zároveň bude i mnohem rozšířenější. Algoritmy a trénovací data se proměňují v komoditu, konkurence v oblasti hardwaru je tvrdá, talentu je dostatek a open-source modely spolehlivě narušují nabídku korporací. Nasazení AI tak bude čím dál levnější a konkurence přiměje firmy k jejímu využívání. Ačkoli nelze přesně předpovědět, jak AI transformuje naši ekonomiku, jedno je jisté: každá společnost ji bude chtít – a vlastně neexistuje důvod, proč by ji nemohla získat.

Je lákavé věřit, že určitá firma bude mít díky AI výhodu, zatímco ostatní nikoli, ale historie nám dává jiné poučení: každý významný technologický pokrok se nakonec stane stejně dostupným pro všechny. Osobní počítače, internet, polovodičové továrny, blockchainová technologie, genetické sekvenování – všechny tyto technologie už dnes nepředstavují konkurenční výhodu pro žádnou konkrétní organizaci.

AI je na tom podobně a její rostoucí všudypřítomnost by nás měla vést k přehodnocení předpokladů o tom, jak změní (a nezmění) konkurenční dynamiku. Snadno si představíme zářnou budoucnost řízenou AI a nesmírné bohatství, které nabízí – a stejně snadno uvěříme, že firmy, jež investují do AI nebo se tímto směrem vydají jako první, získají lví podíl na potenciálním zisku.

Tyto úvahy však přehlížejí jeden klíčový fakt: i když AI dočasně poskytne konkurenční výhody, nemění základní principy toho, co tvoří udržitelnou konkurenční výhodu.

Jak může být AI centrem trvale udržitelné výhody, když ji má každý? Tvrdíme, že jím jednoduše být nemůže. Hodnota, kterou AI odemkne, bude dostupná všem. Výhody, jež poskytne, budou dány všem. Pokud mají všichni přístup ke stejné technologii, byť nové a cenné, může to posunout trh jako celek, ale nepřinese to výhodu žádnému konkrétnímu hráči.

Místo toho, aby byla zdrojem diferenciace, stane se umělá inteligence zdrojem homogenizace. Pomůže AI objevit nové, kreativní možnosti, například generováním nových nápadů na produkty? Ano – a každý, kdo AI používá, bude moci posílit svůj kreativní proces stejně. Přinese AI zisky z nové produktivity, třeba změnou tradičního vývoje softwaru? Ano – a mít je bude moct každý vývojář. Objeví AI nové analytické možnosti, například odhalením dalších vzorců v datech? Ano – a každý s podobnými daty dojde k podobným závěrům poháněným AI. Hodnota umělé inteligence spočívá mimo jiné v tom, že je digitální – a tedy kopírovatelná, škálovatelná, opakovatelná, předvídatelná a jednotná.

Když se realisticky zamyslíme nad touto homogenizací, zjistíme, na co by se měl podnik strategicky zaměřit, aby výhodu získal. Vyrovnávací efekt AI zvýrazní hodnotu takzvané reziduální heterogenity – schopnosti firmy překročit to, co je dostupné všem, a vytvořit něco jedinečného. Nestačí jen vlastnit AI; podniky musejí jít dál, za ni. Klíč k trvale udržitelné konkurenční výhodě je stále tentýž: společnosti musejí rozvíjet kreativitu, tah na branku a vášeň. Tato kreativita musí být technická, zahrnovat výzkum a vývoj. Musí zapojit nové způsoby využití AI. Ale zároveň musí zahrnovat navazování partnerství a novátorské způsoby spojení se zákazníky. Jsou to stejné pilíře inovací, jaké vždy odlišovaly skvělé firmy – a AI na tom nic nemění.