Libor Drahoš, generální ředitel společnosti X-Style, si spolu s Ninou Károvou, vedoucí personálního oddělení, prohlížel výsledky 360stupňového hodnocení managementu, které mělo poukázat na oblasti vyžadující zlepšení.
Libor sám sebe vnímal jako progresivního lídra, který důsledně usiluje o zlepšení spolupráce ve firmě, a to zejména mezi klíčovými manažery. Proto se osobně zapojil do analýzy výsledků. Když si je s Ninou prohlížel, upoutalo jeho pozornost hodnocení finančního ředitele Damiana Eberta. Většina zaměstnanců jej hodnotila neutrálně, což nebylo překvapující. Damian, ač inteligentní a respektovaný, zrovna nevynikal zdvořilostí.
Libora ale zaujaly mimořádně kritické poznámky jednoho respondenta. Po krátké analýze stylu a obsahu komentářů rychle dospěl k závěru, že autorem je pravděpodobně Adam Linek, vedoucí prodeje. K nejostřejším výrokům patřily tyto: „osoba bez představivosti a skutečný škůdce“, „znepokojivě nízká úroveň empatie“, „záporné strategické schopnosti“.
„Ty připomínky jsou úplně emocionální a neprofesionální,“ poznamenal Libor.
„Překvapený?“ zeptala se Nina.
„Vlastně ani ne,“ přiznal.
Konflikt mezi finančním ředitelem a vedoucím prodeje sílil už delší dobu. V Adamově hodnocení se rovněž objevilo několik ostrých poznámek, zjevně od Damiana: „sobec zaměřený jen na sebe“, „nemyslí na prospěch firmy“, „nedokáže logicky uvažovat“.
Libor si povzdechl. Když před pěti lety převzal pozici generálního ředitele, soustředil se na rozvoj firmy, kterou založil jeho otec Eduard Drahoš. Tehdy měl X-Style roční tržby kolem jedné miliardy korun. Brzy po nástupu se Liborovi podařilo podepsat smlouvu s mezinárodní sítí MaxWear, což podnikání výrazně rozšířilo. Navzdory úspěchům měl však stále pocit, že chybí čas doladit detaily – ale rozhodně nechtěl ztrácet energii vnitřními konflikty.
„Co máme s výsledky těch dotazníků udělat?“ zeptal se Libor. „Máme obrovskou příležitost k růstu a v žádném případě si nemůžeme dovolit, aby konflikt mezi klíčovými manažery naboural naše plány. Ti lidé se prostě musí naučit spolupracovat!“
Oba si na schůzku přinesli tlustý šanon plný vytištěných e-mailů, které si navzájem posílali. Každý e-mail obsahoval dlouhý seznam výtek a obchodních ztrát, které druhá strana svým jednáním údajně způsobila. Ztráty byly sice pouze domnělé, promarněný čas a papír však zcela reálné.