S ředitelem společnosti Eset Richardem Markem jsme se sešli v jeho kanceláři, z níž je vidět Dunaj a Bratislavský hrad. Tento výhled by se ale měl za pár let změnit – možná se pak bude dívat na jednu z budov nového kampusu navrženého studiem Bjarke Ingels Group, možná na blízký malokarpatský les.

Kampus pro 1500 lidí má vyrůst na okraji Bratislavy. Kdy? „Jde to pomalu,“ říká CEO Esetu. „Pořád čekáme na povolení. Víte, cesta je cíl,“ dodává s úsměvem. Na změny je zvyklý – nejen díky světu technologií, jehož jsou přirozenou součástí, ale i místnímu byznysovému prostředí, kde se podmínky pro podnikání dokážou rychle zvrtnout.

Následující dvě hodiny mluvíme o firmě, kybernetické bezpečnosti, o tom, jak umělá inteligence mění obor i život běžných uživatelů, o podvodnících a jak se na ně dá připravit. A vzhledem k těmto tématům je pro nás možná až překvapivé, že z Richarda Marka cítíme optimismus.

RICHARD MARKO
CEO společnosti Eset vede firmu už patnáctým rokem. Na začátku 90. let byl spolu s Marošem Grundem spolutvůrcem nové generace antiviru. Společnost, která těží z dlouholetého důrazu na vlastní výzkum, působí v sektoru počítačové bezpečnosti už čtvrté desetiletí. Globální počet zaměstnanců Esetu překročil 2400 a nový kampus firmy, který pro ni na ploše 55 tisíc čtverečních metrů navrhla Bjarke Ingels Group, má vyrůst v Bratislavě. Marko jako spolumajitel společnosti patří mezi nejbohatší Slováky.

Váš kampus má zpoždění, původně jste chtěli začít kopat už loni. S trochou nadsázky se tak můžeme zeptat, zda budete mít vůbec ještě pro koho stavět, pokud budou talenty ze Slovenska odcházet v takové míře jako doposud.

Odcházejí. Ale ne všechny. Existují i jiné silné důvody, proč lidé v zemi zůstávají a nejdou tam, kde je více příležitostí. Jsem v zásadě optimista. Procházíme určitým obdobím, důležité je mít pevné nervy a jít si vlastní cestou. Přijde i úplně jiná doba, a nemusí být nijak vzdálená. Posledních pět let nás naučilo, že nikdo neví, co bude. Proto ani nemám rád otázky typu, jaké jsou naše dlouhodobé vize nebo kde se vidím za pět let. Pořád se něco děje, zažili jsme obrovské změny. Pokud se na to díváte spíše negativně, máte důvod k obavám, ale když změny berete s nadhledem a konstruktivně, přinášejí spoustu nových, nečekaných zkušeností. Navzdory všemu, čím svět prošel a prochází, globální ekonomika stále roste – v průměru o tři procenta ročně. Nevypadá to jako moc, ale je to geometrická řada a i pro svět je těžké takové tempo udržet. Geometrická řada je tvrdý oříšek. (smích)

A jak chcete růst vy?

Samozřejmě geometricky, dvouciferně.

Aby se vám podařilo dosáhnout v tržbách miliardy dolarů, o níž jste mluvil v rozhovorech před pár lety?

Kdybychom naše současné tržby přepočítali na dolary podle tehdejšího kurzu, už bychom tam zřejmě byli.

A je to pro vás zásadní cíl?

Rádi bychom ho dosáhli. Je to psychologický milník. Ale nežijeme jím každý den. Strategicky ovšem přemýšlíme, kam firmu dál nasměrovat, kde vidíme potenciál pro růst.

Zmiňoval jste velké změny, kterými svět prošel za posledních pět let. Prostředí změn a nejistoty dnes řeší všichni. Jak se s ním vyrovnáváte vy osobně a vaše firma?

Na technologické úrovni jsme byli vždy zvyklí na rychlé změny. Jiné je to ale v tom, že zásadní proměnou prochází rovněž svět mimo technologie. Řekl bych, že na to jsme byli dobře připraveni, mentálně i procesně jsme odolní. Dokážeme se přizpůsobit. Možná také proto, že jako firma, která vznikla ještě v Československu a později působila ze Slovenska, jsme si museli zvyknout, že se tu historicky příliš nedalo na řadu věcí spoléhat. Za náročnější považuji fungování ve světě, kde chybějí fakty. Žijeme ve světě, v němž platí, zjednodušeně řečeno, perception is everything. Mám na mysli otázky typu, jak dobře jsme připraveni na éru umělé inteligence nebo jestli ji dostatečně využíváme. Jenže pro mě je AI pořád buzzword, slovní spojení, za které se dá schovat ledacos. Proto se na takové otázky těžko odpovídá, pokud se chcete držet faktů. AI má v názvu slovo inteligence. Ve skutečnosti zatím nelze hovořit o skutečné inteligenci, spíš o sofistikované formě zpracování obrovského objemu dat. Když máte hodně dat, nástroje AI vám dávají silný prostředek, jak s nimi něco udělat.

V čem vy osobně vidíte klíčovou schopnost Esetu?

V tom, že vycházíme z vlastního vývoje a výzkumu, z vlastní expertizy. Máme výhodu v tom, že naše produkty chrání desítky milionů domácností, půl milionu firem a stovky velkých korporací. Chráníme společnosti jako Google či Microsoft – a jejich prostřednictvím nepřímo i stovky milionů dalších domácností. Díky tomu máme obrovské množství informací o hrozbách, s kterými dokážeme pracovat. Pro nás to není žádná novinka, fungujeme tak už více než 20 let. S daty skutečně pracujeme, jen se tak netváříme. A v tom jsme historicky velmi silní. To je jedna z klíčových stránek naší core competence. Máme vlastní know-how, vlastní týmy, které jsme budovali roky, a to se nedá jednoduše přeskočit. A stále posilujeme. Získáváme konkurenční výhodu. Jsme jednou z mála firem v oblasti kyberbezpečnosti, která působí nejen v B2B, ale i ve spotřebitelském segmentu. Tyto dva světy se prolínají. Spotřebitelský segment je pro nás stálým zdrojem informací o nových typech škodlivého kódu. I díky tomu dokážeme posilovat náš B2B segment, který nám roste rychleji. Dává nám to relevantní konkurenční výhodu.

Používáme AI nástroje, o nichž víme, jak fungují a jaká data využívají, protože jsou to naše vlastní nástroje.

Vaše řešení vám tedy stále přinášejí lepší výsledky než nějaký externí nástroj s umělou inteligencí?

Rozhodně. Používáme AI nástroje, o nichž víme, jak fungují a jaká data využívají, protože jsou to naše vlastní nástroje, které jsme si sami vyvinuli. Samozřejmě existují i nové LLM modely (large language models), jež se snažíme přiměřeně zapojit, ale známe jejich limity. Ze své podstaty jsou to black boxy vytvořené univerzálními algoritmy. Co se děje uvnitř této černé skříňky, v případě těchto mohutných AI modelů už nikdo detailně nezmapuje. Sice vám dají nějaké výsledky, dokážou najít korelace ve vztazích, ale co je s čím jak provázané, to je u takto rozsáhlých nástrojů nemožné určit. Pro nás nepředstavují analytický nástroj, v němž zadáte A, B, C, D a stane se E. Proto říkám, že jde o black boxy.

To, že jste vlastní AI vyvíjeli od 90. let, tedy v době, kdy to ještě nebylo „cool“, vám dalo konkurenční výhodu, nebo na podobných modelech pracovaly i jiné firmy z oblasti kyberbezpečnosti?

Myslím, že v tom byl tehdy velký rozdíl. A pravděpodobně je i dnes. I když posledních pět let se všichni naši konkurenti snaží tvrdit, jak jsou díky AI výjimeční. Ale jak už jsem říkal, pro mě je to buzzword, dokud nepřevedeme do faktů, co AI konkrétně znamená a jak ji kdo opravdu používá. Pro nás byla práce na těchto modelech nutností. Byli jsme malí, museli jsme hledat způsoby, jak věci automatizovat, jak nahradit chybějící lidi. To byl hlavní princip, ze kterého pak vznikla heuristika, proaktivní detekce… A kromě toho to bylo mnohem zábavnější než pracovat tradičními metodami. I proto jsme dnes tam, kde jsme. Vezměte si, kolik evropských firem v našem oboru zůstalo. Téměř žádná. Ty ostatní buď zanikly, nebo je koupila americká konkurence.